Статьи * Articles

Lettre ouverte au Président de la République française

Le principe de précaution appliqué au phénomène ovnien

Préambule

On ne subit pas l’avenir, on le fait. (Georges Bernanos)

En l’absence même de toute intention hostile, l’intrusion d’une civilisation extraterrestre pourrait porter atteinte à notre environnement compris comme l’ensemble des conditions naturelles, sociales et culturelles constituant le théâtre des activités humaines.
La Charte de l’environnement, qui a valeur constitutionnelle, prévoit que lorsque la réalisation d'un dommage, bien qu'incertaine en l'état des connaissances scientifiques, pourrait affecter de manière grave et irréversible l'environnement, les autorités publiques veillent, par application du principe de précaution [ ], à la mise en oeuvre de procédures d'évaluation des risques [ ].

Le phénomène ovnien

Des phénomènes aérospatiaux insolites se montrent régulièrement dans notre espace aérien. On les appelle communément OVNI. Le CNES (Centre national d’études spatiales) préfère leur donner le nom de PAN (phénomène aérospatial non identifié).
Avant que de chercher à leur donner une interprétation, il nous faut reconnaître une évidence toute simple : ils existent. Certes une grande partie relève de méprises, de fantasmes ou d’hallucinations, mais une part irréductible et significative semble témoigner de lois physiques inconnues et participer d’un principe intelligent.
Ils ont donné naissance à une discipline, l’ufologie, qui comprend deux activités bien distinctes : en premier lieu la collecte des données, en second leur interprétation. Par convention, nous désignerons, dans la suite de cette lettre, par le terme générique « phénomène ovnien » l’ensemble des pans qui, après examen, n’ont reçu aucune explication rationnelle au regard de nos connaissances scientifiques.

Les données

Un groupe d’études émanant du CNES, le GEIPAN (groupe d’études et d’information des phénomènes aérospatiaux non identifiés), a reçu en France la mission officielle de recueillir, d’analyser et d’archiver les données relatives aux pans. Grâce à cet organisme et au travail obstiné d’enquêteurs indépendants, nous disposons aujourd’hui de banques de données comportant plusieurs milliers d’observations. Leur étude statistique met en évidence la complexité et l’incongruité du phénomène qui recouvre des dizaines de types d’événements, allant du plus banal, simple lumière anormale dans le ciel, au plus surprenant, enregistrement radar d’objets aux performances cinématiques inexplicables. Mais elle fait aussi apparaître une cohérence interne et des caractéristiques générales, relativement stables et rarement démenties, de réalité physique et de comportement intelligent, non hostile, discret, furtif et brouillé.

L’interprétation

L’interprétation la plus répandue parmi les ufologues soutient que le phénomène ovnien est gouverné par une (ou plusieurs) intelligence non terrestre. Dans cette hypothèse, il faut accepter l’idée qu’il cache un dessein potentiellement hostile, un programme soutenu par une stratégie. Quel est ce programme ? Qui en sont les auteurs ? Quelle est leur stratégie ? Telles sont les questions que nous sommes amenés à nous poser face à une activité inconnue. Partant, l’étude du phénomène ovnien ressortit aux méthodes d’appréciation des situations complexes mettant en jeu des intelligences aux desseins équivoques et des informations rares, sporadiques et brouillées.

Des méthodes hypothéticodéductives, itératives et adaptatives

Quelles sont ces méthodes ? De conception militaire, elles sont apparues durant le dernier conflit mondial, en même temps que la recherche opérationnelle. Elles sont enseignées dans les écoles supérieures de guerre (en France, le Collège interarmées de défense) et sont employées par les états-majors des grandes puissances. Les grandes entreprises, exposées aux contraintes économico-politiques et devant affronter une concurrence où la désinformation est couramment pratiquée, les ont adoptées et adaptées à leurs besoins propres. Cela explique la présence de la métaphore et de la terminologie militaires dans le discours des dirigeants de société.
Ainsi que la recherche opérationnelle, elles ont pour objet de pallier l’insuffisance de l’intuition et du bon sens devant des situations confuses dépendant de paramètres multiples, relevant de facteurs objectifs et soumises à des événements naturels aléatoires. Mais contrairement à la recherche opérationnelle, elles tiennent compte de l’immixtion d’une intelligence extérieure douée de volonté et capable de brouillage et de comportements arbitraires apparemment irrationnels. Elles sont particulièrement pertinentes en présence de désinformation et dans des conflits asymétriques opposant des adversaires aux logiques différentes, aux éthiques divergentes et aux modes de pensée dissemblables, comme la lutte contre le terrorisme ou, le cas échéant, une intrusion extraterrestre.

De quelle sorte de raisonnement ces méthodes participent-elles ? Elles sont de type hypothéticodéductif. Elles consistent à formuler des présuppositions, préalablement passées au crible des vraisemblances éthique, technique, économique et opérationnelle, dont sont déduites des conséquences, passées et futures, susceptibles d’être vérifiées par l’observation et le renseignement. Si elles trouvent une vérification expérimentale, elles sont validées. Sinon, elles sont soit réfutées soit révisées afin de les rendre compatibles avec l’expérience. Elles sont par construction itératives et adaptatives. Elles astreignent à une pensée formalisée et rigoureuse. Tout bien considéré, elles sont une application assez fidèle de la méthode scientifique de Karl Popper.

Elles s’opposent au processus inductif de pensée qui va du particulier au général, qui prétend à un énoncé général à partir d’un nombre limité d’observations. S’agissant de l’ufologie, la méthode inductive est inappropriée en raison d’une information fortement dépréciée. Elle a malheureusement conduit à deux écueils : d’une part au scepticisme ou au refus de toute tentative d’interprétation car les visages polymorphe et absurde que revêtent les manifestations des pans depuis soixante années ne permettent pas de justifier un énoncé général ; d’autre part, par extrapolations abusives, à l’élaboration d’interprétations hasardeuses et au développement de thèses conspirationnistes.

Une possible intrusion extraterrestre

Si nous écartons a priori l’hypothèse non scientifiquement réfutable d’une intelligence transcendant le monde sensible, il faut bien admettre que nous avons possiblement affaire à une intrusion extraterrestre, c'est-à-dire à la présence non désirée d’êtres intelligents appartenant à une ou plusieurs planètes de la Voie lactée ou d’une autre galaxie.

Pour que les méthodes hypothéticodéductives lui soient applicables, encore faut-il vérifier que ces êtres peuvent raisonnablement faire l’objet de présuppositions. La difficulté vient alors, entre leurs civilisations et la nôtre, des écarts des connaissances et des évolutions : écart certain pour ce qui est des sciences et des technologies ; écart vraisemblable des évolutions biologiques et sociales et des éthiques.

Une nouvelle forme d’incommensurabilité ?

Tout revient à la question de savoir si des êtres intelligents aux niveaux de connaissances inégaux et aux développements psychique et biologique éloignés seraient capables de se comprendre. A cette condition seulement, les présuppositions auront un sens et pourront être admises comme hypothèses heuristiques.
Une position est aujourd’hui en faveur chez certains ufologues qui prétendent, après Carl Sagan, que les différences de connaissance et d’évolution seraient en réalité des obstacles insurmontables rendant impossible notre compréhension, voire notre perception, d’une intrusion.
S’il est vrai que le fossé du langage est à jamais infranchissable entre l’homme et l’animal, il ne serait pas en revanche un empêchement dirimant entre notre civilisation et celles des autres mondes technologiquement, et peut-être psychiquement, supérieurs. En effet l’exobiologie tient pour probable que tous les êtres intelligents de l’univers sont dotés de capacités d’inférence et de gestion du temps et que leurs schémas mentaux sont, selon toute vraisemblance, analogues sinon identiques.
Il vient qu’il est légitime d’appliquer les méthodes hypothéticodéductives au phénomène ovnien et, par conséquent, de chercher à découvrir, au-delà de leurs modes de déplacement dans l’espace, les intentions à notre égard des éventuels intrus.

Présuppositions

Elles doivent porter sur la nature de ces êtres, sur leur libre ou serf arbitre, sur leur organisation sociale et politique, leur éthique collective, leurs intentions et leurs activités. La vie revêt-elle ailleurs des formes radicalement différentes ? Les êtres biologiques extraterrestres doués d’intelligence ont-ils une physiologie semblable à celle de l’homme ? Erigent-ils leurs sociétés en civilisations ? Dans l’hypothèse où certains auraient acquis la maîtrise de l’espace, de quelle organisation sociale et politique se seraient-ils dotés pour atteindre un tel niveau de connaissances ? Quelle serait leur éthique ? Reconnaîtrait-elle une vérité morale ? Quelle stratégie adopteraient-ils vis-à-vis des civilisations visitées ? Au service de quelle mission ? Obéiraient-ils à un principe de précaution ? Quelles procédures d’approche appliqueraient-ils ? Des signes de leur présence seraient-ils perceptibles ?

Désinformation et brouillage

Dès lors que l’on tient pour plausible une intrusion extraterrestre, il convient de s'interroger sur son origine, son mobile et sa dangerosité :
- Sommes-nous en présence d’une seule civilisation ou de plusieurs civilisations opérant de concert ou de manières indépendantes ?
- S’agit-il d’une simple surveillance à distance, d’une intervention ponctuelle ou d’une tentative d’influence ou de prise de contrôle ?
Il est vain d’espérer que d’une démonstration ovnienne ostensible et non brouillée surgiront un jour prochain les réponses à ces graves questions parce que le phénomène est discret, furtif et brouillé et ne semble pas disposé à se dévoiler. Elles ne viendront pas davantage d’une étude reposant sur l’induction car il est de mieux en mieux établi qu’il est depuis son origine l’objet d’opérations de travestissement et de déformation de la vérité :
- la désinformation mise en œuvre par des fabulateurs aux intérêts obscurs et par des agences gouvernementales motivées par l'enjeu stratégique et la nécessité du secret ;
- l’amplification, plus ou moins volontaire, de certains des témoins et enquêteurs ;
- le brouillage et le camouflage par les intrus eux-mêmes.
Désinformation et brouillage sont si présents qu’il devient difficile de faire la part entre la réalité et la fiction, de restituer une information fiable et crédible à partir des seuls récits des témoins.
Les méthodes hypothéticodéductives sont censées lever ces difficultés.

Un risque d’ethnocide planétaire

Quand bien même elle ne montrerait aucune intention hostile, une intrusion extraterrestre présenterait un danger de chaos pouvant conduire à un ethnocide si, par accident, elle se montrait au grand jour sans laisser aucun doute sur son origine. A défaut d’une action psychologique préalable, les hommes pourraient perdre confiance dans leur capacité de maîtriser leur avenir. L’équilibre du monde en serait bouleversé.

Cependant que le génocide est l’extermination d’un groupe ethnique ou religieux, l’ethnocide est la destruction de sa culture. Le chaos n’est pas propre aux systèmes physiques. Des évolutions chaotiques se rencontrent aussi bien dans d’autres systèmes naturels complexes, composés de plusieurs sous-systèmes interagissant fortement. Des événements extérieurs, que les économistes appellent « chocs », pourraient jouer un rôle déterminant dans le déclenchement des involutions irréversibles. Or peut-on concevoir un choc culturel plus violent, plus déstabilisateur, que le contact impromptu avec des êtres extraterrestres qui ont mis la terre sous observation ?

Le risque d’ethnocide ne peut être négligé. Il doit être pris en considération au plus haut niveau de l’État. Là encore, seules les méthodes hypothéticodéductives sont susceptibles d’apporter une aide précieuse à la décision.

Compte tenu des réflexions d’ordre général qui précèdent et considérant
▪ que la France s’est dotée d’un organe officiel de collecte et d’analyse des données des pans, le GEIPAN,
▪ que le GEIPAN et son comité de pilotage n’ont pas reçu pour mission d’interpréter le phénomène ovnien,
▪ que, seraient-ils chargés de cette mission, ils ne détiendraient pour la mener à bien ni la compétence ni les moyens ni la méthode,
▪ que le phénomène ovnien est possiblement la manifestation de l’intrusion d’une ou de plusieurs civilisations extraterrestres,
▪ que, si l’intrusion n’est pas prouvée scientifiquement, il existe en sa faveur de fortes présomptions, comme l’a écrit en son nom propre dans un livre récent M. Yves Sillard, président du comité de pilotage du GEIPAN, ancien directeur général du CNES et ancien délégué général pour l’armement,
▪ qu’une intrusion extraterrestre procède nécessairement d’une politique respectant une éthique et implique un programme servi par une stratégie,
▪ qu’une stratégie relevant d’une intelligence étrangère aux motifs incertains pourrait porter atteinte à notre environnement compris comme l’ensemble des conditions naturelles, sociales et culturelles constituant le théâtre des activités humaines,
▪ qu’elle doit donc faire l’objet, selon une méthode appropriée, d’une étude d’évaluation des risques, notamment le risque ethnocidaire, par application du principe de précaution conformément à l’article 5 de la Charte de l’environnement,
▪ que la seule méthode appropriée face à une menace imprécise est la méthode d’appréciation des situations complexes mise au point par les grands états-majors,
▪ que le phénomène ovnien est une affaire trop grave pour être abandonnée aux seuls GEIPAN, ufologues et associations ufologiques, à la rumeur publique,
▪ que - pour ce que l’on en sait - aucune étude officielle portant sur l’interprétation du phénomène ovnien n’a été conduite à ce jour en France,
▪ qu’à la suite de la publication du rapport Condon, une telle étude a vraisemblablement été menée aux États-Unis en toute confidentialité et que ses conclusions suffiraient à expliquer la désinformation que ce pays semble avoir mise en place pour préserver sa situation dominante et, peut-être, écarter le risque ethnocidaire,

les soussignés ont l’honneur de demander à Monsieur le Président de la République de bien vouloir ordonner une étude exhaustive du phénomène ovnien en application d’une méthode hypothéticodéductive empruntée aux états-majors. Cette étude devrait réunir de hautes compétences dans les disciplines directement concernées : politique, militaire, scientifique, sociologique, philosophique et ufologique. Elle recevrait pour objet d’infirmer ou de valider l’interprétation extraterrestre et, le cas échéant, de mettre en évidence la stratégie poursuivie par l’intrusion et, si possible, ses moyens. Ainsi le gouvernement de la France serait-il en mesure de mettre sur pied, à des fins de vérification, des actions spécifiques d’investigation scientifique et de renseignement, puis de construire sa propre stratégie, enfin d’arrêter la politique nationale qu’il conviendrait d’appliquer en matière de défense, de sécurité, de recherche, de santé et de maîtrise de l’information. Il disposerait en outre d’éléments pertinents pour décider de la position à tenir sur la scène internationale et de l’information qu’il serait éventuellement nécessaire de porter à la connaissance des institutions et de l’opinion publique.

A Versailles, le 14 avril 2008

Gilles Pinon Jacques Costagliola Claude Lavat
Contre-amiral (2S) Docteur en médecine Ingénieur ESME

Francis Collot Alain Labèque Vincent Morin Rémi Saumont
Chirurgien Ingénieur CNRS MCU docteur en électronique Ancien directeur recherche INSERM

Otevřený dopis presidentu Francouzské republiky
Zásady opatrnosti ve vztahu k jevu UFO

Úvod

Budoucnosti se nepodrobujeme, budoucnost vytváříme. (Georges Bernanos)

Zásah mimozemské civilizace by i při vyloučení jakéhokoli nepřátelského úmyslu mohl způsobit újmu našemu prostředí, které chápeme jako souhrn přírodních, sociálních a kulturních podmínek jež vytvářejí scénu pro naše lidské činnosti.

Charta ochrany životního prostředí, jež má ústavní hodnotu, stanoví pro případ kdy nastávající újma, i když z pohledu vědeckých znalostí neurčitá, by se mohla vážným a nevratným způsobem dotknout životního prostředí, úřady při uplatnění zásady opatrnosti [ ] zajistí vyhodnocování rizik. [ ]

Jev UFO

V našem vzdušném prostoru se pravidelně objevují neobvyklé astronautické jevy (phénomènes aérospatiaux insolites). Obecně je nazýváme UFO. CNES (Centre national d´études spatiales, Národní středisko pro kosmický výzkum) tyto jevy přednostně označuje PAN (phénomènes aérospatiaux non identifiés, neurčené astronautické jevy).
Dříve než pro ně budeme hledat vysvětlení, je třeba uznat zcela prostou samozřejmost: tyto jevy existují. Jistěže velká část z nich představuje omyly, přeludy nebo halucinace, avšak nezanedbatelná a významná část jak se zdá svědčí o neznámých fyzikálních zákonech a o podílu inteligentního prvku.

Tyto jevy daly vzniknout novému oboru s názvem ufologie, jež zahrnuje dvě různé aktivity: jednak shromažďování údajů, a jednak jejich výklad. S ohledem na zvyklosti budeme v následující části tohoto dopisu druhovým termínem „jev UFO“ (phénomène ovnien) označovat souhrn neurčených astronautických objektů, pro které po přezkoumání nezískáme žádné rozumné vysvětlení z pohledu našich vědeckých znalosti.

Data

Výzkumná skupina vycházející z CNES a nazvaná GEIPAN (Grouppe d´études et d´information des phénomènes aérospaciaux non identifiés, Skupina pro výzkum a informace o neurčených astronautických jevech) získala ve Francii oficielní pověření ke sběru, analýze a uchovávání dat týkajících se PAN. Díky této organizaci a úporné práci nezávislých vyšetřovatelů máme dnes k dispozici banky dat obnášející několik tisíc pozorování. Z jejich statistického vyhodnocení vyplývá složitost a nenáležitost tohoto jevu, který zahrnuje desítky typů úkazů počínaje zcela banálními a jednoduchými anomálními světly na obloze až po naprosto udivující radarové záznamy objektů v nevysvětlitelných pohyblivých formacích. Avšak objevuje se zde také jistá vnitřní logičnost a relativně stabilní, vzácně vyvrácené obecné vlastnosti fyzické reality a nikoli nepřátelské, nevtíravé, skryté a zastřené inteligentní chování.

Vysvětlení

Mezi ufology nejrozšířenější výklad podporuje názor, že jev UFO je ovládán jednou nebo více nepozemskými inteligencemi. Při této domněnce je třeba přijmout myšlenku, že tento jev v sobě skrývá potenciálně nepřátelské rysy, program vycházející z nějaké strategie. Jaký je to program? Kdo jsou jeho autoři? Jaká je jejich strategie? To jsou otázky, které vyvstávají tváří v tvář neznámé aktivitě. Proto jsou tedy ke zkoumání jevu UFO příslušné metody pro vyhodnocování komplexních situací, přičemž se berou v úvahu inteligence s dvojznačnými úmysly a zvláštní, sporadické a zastřené informace.

Hypotheticko deduktivní, iterativní (opakované) a adaptivní metody

Co je to za metody? Tyto metody mají vojenský charakter, objevily se během posledního světového konfliktu současně s operačním výzkumem. Přednášejí se na vysokých válečných školách (ve Francii Collège interamées de défence, Vševojsková škola obrany) a používají je štáby velkých mocností. Velké podniky, vystavené ekonomicko politickým tlakům a střetávající se s konkurencí, kde se běžně uplatňuje desinformace, přejaly tyto metody a upravily je pro své vlastní potřeby. To vysvětluje používání vojenských metafor a terminologie ve vyjadřování řídících osob společností.

Tak jako u operačního výzkumu i cílem těchto metod je překrýt nedostatek poznání a zdravého úsudku vůči neurčitým situacím, které závisejí na mnohočetných parametrech a zdůrazňují objektivní faktory podrobené náhodným přírodním událostem. Avšak na rozdíl od operačního výzkumu tyto metody berou v úvahu vměšování vnější inteligence nadané vůlí a schopné zastírání a svévolného, zdánlivě iracionálního chování. Jsou vhodné zejména při desinformaci a při asymetrických konfliktech stavících proti sobě odpůrce s různou logikou, s protichůdnou morálkou a nepodobnými způsoby myšlení, jako je boj proti terorismu nebo v tomto případě mimozemské zásahy.

Na jakém způsobu uvažování spočívají tyto metody? Jsou to metody hypoteticko deduktivní. Spočívají ve formulování předpokladů, u nichž předběžně prozkoumávají etickou, technickou, ekonomickou a operační pravděpodobnost, z čehož se vyvozují minulé i budoucí důsledky, které lze ověřit pozorováním a průzkumem. Jestliže se dospěje k experimentálnímu ověření těchto důsledků, jsou uznány za platné. V opačném případě jsou buď vyvráceny nebo přezkoumány, aby byly slučitelné se zkušeností. Svou skladbou jsou tyto metody iterativní a adaptivní (opětovací a přizpůsobivé). Vedou k formalistickému a přesnému myšlení. Při správné úvaze dospějeme k závěru, že jde vlastně o dost věrnou aplikaci vědecké metody Karl Poppera.

Tyto metody představují opačný přístup než je induktivní postup myšlení, který vede od jednotlivého k obecnému a činí si nárok na obecnou výpověď vycházející z omezeného počtu pozorování. Pro ufologii je induktivní metoda nevhodná s ohledem na značně znehodnocenou informaci. Takovéto uvažování vedlo bohužel ke dvěma krajnostem: na jedné straně ke skepticismu nebo k odmítnutí všech snah o vysvětlení, protože mnohotvárné a nesmyslné projevy, které vykazují jevy UFO už po šedesát let nedovolují ospravedlnit obecný výrok; na druhé straně došlo neoprávněnými extrapolacemi k vytváření riskantních vysvětlení a tvorbě konspiračních hypotéz.

Možné mimozemské vměšování

Jestliže předem vyloučíme vědecky nevyvratitelnou hypotézu o existenci inteligence převyšující hmotný svět, je nutné přijmout domněnku, že máme možná co do činění s mimozemským vměšováním, tedy s nežádoucí přítomností inteligentních bytostí náležejících k jedné nebo více planetám Mléčné dráhy nebo jiné galaxie.

Aby bylo možné použít pro tento případ hypoteticko deduktivní metody, je kromě toho třeba dokázat, že o těchto bytostech můžeme v rozumné míře vytvářet předpoklady. Překážka tedy vyvstává z odlišností v rozsahu znalostí a ve vývoji jejich a naší civilizace: jistý rozdíl týkající se vědy a technologie; pravděpodobná odlišnost v biologickém, sociálním a morálním vývoji.

Nová forma nesouměřitelnosti?

Všechno se vrací k otázce zjištění, zda inteligentní bytosti na nestejné úrovni znalostí a vzdáleného psychického a biologického vývoje by byly schopné navzájem se dorozumět. Pouze za těchto podmínek budou mít naše předpoklady smysl a bude možné je přijmout jako heuristické hypotézy.

Současný stav svědčí ve prospěch některých ufologů, kteří podle Carl Sagana předpokládají, že rozdíly ve znalostech a v evoluci by ve skutečnosti byly nepřekonatelnými překážkami, které by učinily nemožným, abychom pochopili nebo dokonce vnímali vměšování.

Jestli je pravda, že řeč představuje navždy nepřekonatelnou propast mezi člověkem a zvířetem, nemuselo by se naproti tomu jednat o absolutní překážkou mezi naší civilizací a civilizacemi jiných světů technologicky a možná psychicky vyššími. Exobiologie skutečně považuje za pravděpodobné, že všechny inteligentní bytostí ve vesmíru jsou nadány schopností logického úsudku a že vnímání času a jejich myšlenková schémata jsou se vší pravděpodobností analogická, ne-li identická. Z toho vyplývá oprávnění použít pro jevy UFO hypoteticko deduktivní metody a následně i snahy hledat za jejich způsoby přemisťování se v prostoru úmysly z našeho pohledu jako možné vměšování.

Předpoklady

Předpoklady se musejí týkat povahy těchto bytostí, jejich svobodného nebo determinovaného rozhodování, sociální a politické organizace, společenské morálky, jejich úmyslů a činností. Má život jinde radikálně odlišné formy? Mají biologické mimozemské bytosti nadané inteligencí fysiologii podobnou lidské? Vytvářejí ze svých společenství civilizace? Při domněnce, že některé z nich by dosáhly schopnosti ovládat prostor, jakou sociální a politickou organizaci by musely mít, aby dosáhly takové úrovně znalostí? Jakou by měly morálku? Uznávala by morální pravdu? Jakou strategii by zachovávaly vůči navštíveným civilizacím? Ve jménu jakého poslání? Řídily by se zásadou opatrnosti? Jaké postupy přístupu by použily? Byly by známky jejich přítomnosti vnímatelné?

Desinformace a zastírání

Od té doby co se mimozemský vliv považuje za pravděpodobný, je třeba se ptát po jeho původu, motivu a nebezpečí:
- Jsme v současnosti jedinou civilizací nebo jednou z více civilizací jednajících ve spolupráci nebo nezávisle?
- Jedná se o prostý dohled na dálku, o cílenou intervenci nebo o snahu získat vliv nebo kontrolu?
Je marné doufat, že ze zjevných a nezastřených projevů UFO vzejdou někdy vbrzku odpovědi na tyto závažné otázky, protože se jedná o jev nenápadný, tajný a zastřený, který se nezdá být připravený odhalit se. Tyto odpovědi mimoto nevyplynou ani ze zkoumání pomocí indukce, neboť se stále více zjišťuje, že tyto jevy jsou od počátku předmětem postupů s cílem maskování a deformací pravdy:
- desinformace uskutečňovaná autory báchorek s temnými úmysly a vládními agenturami motivovanými strategickou vsázkou a nezbytného utajování;
- více méně úmyslné přehánění některých svědků a vyšetřovatelů;
- zastírání a maskování samotnými vetřelci.
Desinformace a zastírání se vyskytují v takové míře, že je nesnadné rozlišit mezi realitou a výmysly a obnovit spolehlivé a důvěryhodné informace i ze samotných vyprávění svědků. Za schopné odstranit tyto potíže se považují hypoteticko deduktivní metody.

Riziko planetární ethnocidy

I kdyby nebyl neprokázán žádný nepřátelský úmysl, představovalo by mimozemské vměšování nebezpečí chaosu, který by mohl vést k ethnocidě, kdyby se náhodou objevilo v plném světle bez jakýchkoli pochybností o svém původu. Bez předchozí psychologické přípravy by lidé mohli ztratit důvěru ve svou schopnost ovládat svou budoucnost. Byla by tím narušena rovnováha světa.

Zatímco genocida znamená vyhubení etnické nebo náboženské skupiny, ethnocida znamená zničení její kultury. Chaos není vlastní jen fyzickým systémům. K chaotickému vývoji dochází stejně tak v jiných složitých přirozených systémech sestávajících z více podsystémů, které navzájem silně reagují. Vnější události, ekonomové je nazývají „otřesy“, by mohly hrát rozhodující roli při uvolnění nevratných involucí. Lze si snad představit prudší kulturní otřes s více nestabilizujícími účinky než je nenadálý kontakt s mimozemskými bytostmi, které by podrobily Zemi svému pozorování?

Riziko ethnocidy nelze přehlížet. Musí být vzato v úvahu na nejvyšší úrovni státu. Také jedině tam mohou hypoteticko deduktivní metody poskytnout přesnou pomoc při rozhodování.

Vycházeje z předchozích obecných úvah a vzhledem k tomu, že
- ve Francii existuje oficiální organizace GEIPAN pro sběr a analýzu údajů o neurčených astronautických jevech,
- posláním GEIPAN a jejího pilotního výboru (comité de pilotage) není vysvětlování jevu UFO,
- v případě, kdyby byly tímto posláním pověřeny, by jim chyběla pravomoc, prostředky a metoda, aby své poslání mohly dobře plnit,
- jev UFO může být projevem vměšování jedné nebo více mimozemských civilizaci,
- i přesto, že vměšování není vědecky prokázáno, existují v jeho prospěch závažné hypotézy, jak pod svým vlastním jménem ve své nedávné knize uvádí p. Yves Sillard, předseda pilotního výboru GEIPAN, bývalý generální ředitel CNES a bývalý generální pověřenec (délégué général) pro výzbroj,
- mimozemský zásah vychází nutně z politiky, která respektuje morálku a vnucuje program využívající strategii,
- strategie odvolávající se na cizí inteligenci s neurčitými motivy by mohla zasáhnout naše prostředí chápané jako souhrn přírodních, sociálních a kulturních podmínek, které vytvářejí scénu pro lidské aktivity,
- se tedy musí stát předmětem zkoumání za účelem vyhodnocení risik pomocí vhodné metody, a to zejména rizika ethnocidy, za použití zásady opatrnosti v souladu s článkem 5 Charty ochrany životního prostředí,
- jedinou vhodnou metodou vůči neurčité hrozbě je vyhodnocování komplexních situací pomocí metody zpřesněné velkými štáby,
- jev UFO je věc příliš vážná na to, aby byla ponechána pouze organizaci GEIPAN, ufologům, ufologickým společnostem a hlasu lidu,
- pokud je známo, nebyl ve Francii až dosud proveden žádný oficielní výzkum, který by přinesl vysvětlení jevu UFO,
- v návaznosti na zveřejnění Condonovy zprávy byl v USA pravděpodobně ve vší důvěrnosti takový výzkum prováděn a jeho závěry by stačily k vysvětlení desinformace, kterou tato země jak se zdá uplatnila, aby ochránila svou dominantní situaci a možná, aby vyloučila risiko ethnocidy,
níže podepsaní mají tu čest požádat pana presidenta republiky, aby laskavě nařídil vyčerpávající výzkum jevu UFO za použití hypoteticko deduktivní metody převzaté ze štábů. Tento výzkum by měl spojovat velké kompetence v oblastech přímo dotčených: politika, vojenství, přírodní vědy, sociologie, filosofie a ufologie. Měl by mít za úkol vyvrátit nebo potvrdit mimozemské vysvětlení a popřípadě ozřejmit strategii uplatňovanou vetřelci a pokud možno i jejich prostředky. Po ukončeném ověřeni by tak vláda Francie byla schopna vytvořit specifické činnosti vědeckého výzkumu a informací, poté formulovat vlastní strategii a dále upevnit národní politiku vhodnou k uplatnění ve věcech obrany, bezpečnosti, výzkumu, zdraví a správy informací. Kromě jiného by tak získala vhodné prvky k rozhodování o tom jakou pozici je třeba zaujmout na mezinárodní scéně a se kterými informacemi by případně bylo nutné seznámit instituce a veřejné mínění.

Versailles, 14.dubna 2008

Gilles Pinon, kontraadmirál (2s)
Jacques Costagliola, doktor medicíny
Claude Lavat, inženýr ESME (External Short Messaging Entity)
Francis Collot, chirurg
Alain Labèque, inženýr CNRS (Centre national de la recherche scientifique, Národní středisko vědeckého výzkumu)
Vincent Morin, MCU doktor elektroniky
Rémi Saumont, bývalý ředitel výzkumu INSERM (Institut national de la santé et de la recherche médicale, Národní ústav zdraví a lékařského výzkumu)

Z francouzštiny přeložil: JUDr. Jiří Kult