Tajemný zázrak z dob inkvizice zůstal neobjasněn. Opravdu?

Suprema byla nechvalně proslulá španělská inkvizice. Má na svědomí nejméně milion upálených obětí a další miliony lidí zlomených a zmrzačených.

 

 

 

Církevní soudy tak hodlaly naplnit státní i církevní pokladny propadlým majetkem předem vybíraných nevinných obětí a také tak získat naprosto svrchovanou moc nad poddanými. Přitom také chtěli zcela vyhubit tehdejší etnické menšiny.

Když v roce 1482 papež Sixtus IV. jmenoval nové inkvizitory ve Španělsku, poprvé se v jejich seznamu objevil i dominikánský mnich Torquemado (obr.1), dosud zpovědník královských manželů. Stal se velkým inkvizitorem s neomezenou mocí likvidovat.

Inkvizitor zaútočil na krásnou dívku

Dějepisci uvádějí, že se tehdy Suprema zaměřila i na katalánského statkáře Juana Jimeneze, vlastníka 2000 hektarů úrodné půdy. Za záminku postačil fakt židovských předků. Statkář měl krásnou dceru Isabelu, zbožnou, vzdělanou a chytrou a také až příliš žádoucí, i když nepřístupnou. Velký inkvizitor nezaútočil na Jimeneze přímo, ale přes Isabelu.

Obžaloba uváděla, že se pousmála, když se mluvilo o neposkvrněném početí Panny Marie. Isabela skončila ve vězení. Byla si vědoma, že právě její přiznání by vedlo k útokům proti celé rodině a rodinnému majetku. Proto zarytě mlčela a kategoricky popírala jakoukoli svoji vinu. To ovšem Torquemado považoval za důkaz kacířské rafinovanosti. Uvádí se, že na ní zkoušeli všechny druhy mučení včetně pálení ohněm, ale přesto ji nezlomili.

Kruté mučení a zkouška vodou

Torquemado nařídil zkoušku vodou, která spočívala ve svázání obviněného do kozelce, zatížení nejméně desetikilovým závažím a vhození do hluboké vody. Pokud kacíř nevyplaval, byl to důkaz o jeho vině. Za několik století se nikomu nepodařilo vyplavat k hladině.

Před očima stovek senzacechtivých diváků hodili Isabelu ze člunu do hluboké vody, ta ale vzápětí zázračně vyplavala na hladinu, kde se udržela s rukama i nohama spoutanýma dozadu přesto, že měla u pasu přivázaný sedmnáctikilový balvan.

Tvář měla bledou a zmučenou, ale hleděla k nebi, a dokonce se usmívala. Katani i diváci čekali celou půlhodinu v naději, že se přece jen nakonec utopí, dívka však setrvávala dál bez pohybu na hladině.

Konečně přihlížející na břehu dostali odvahu a křičeli, že Bůh projevil svoji vůli a učinil zázrak. Katovi pacholci dívku vylovili a dav provolával slávu božímu soudu a padl na kolena...

Inkvizitor neztratil hlavu, poručil Isabelu rozvázat a požehnal jí, protože tento zázrak byl až příliš zřejmý, a tak se neodvážil ho nikterak zpochybnit...

Opravdu?

Případ pochází z knihy Dr. Franka P. Jonese. Tento oblíbený autor se narodil v roce 1924 v bohaté rodině londýnského advokáta. Studoval rovněž práva, ale studium přerušil, přihlásil se za II. světové války k letectvu RAF. Byl vyznamenán válečným křížem a získal hodnost kapitána. Po válce vystudoval psychiatrii v Oxfordu. V roce 1952 se přestěhoval do USA. Je známým doktorem psychiatrie, záhadologem a publicistou. Jeho nejznámější knihou je zřejmě „The Miracles“, která vyšla v New Yorku v roce 1985. Českého vydání se dočkala pod názvem „Superzáhady a zázraky“ v roce 1993. (obr. 2) Obsahuje 33 událostí, které údajně „vzrušily svět“.

V tomto případě je známo, že veškeré údaje o osmnáctileté působnosti inkvizitora Torquemady byly přesně písemně zaznamenávány. Příběh o dívce „Isabele Jimenez“ z roku 1490 v madridských archivech tam není.

Zázrak je výmyslem autora...

 

 

***
Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 3305